.png){kind=logo}
Bc. Kateřina Žitňanská – ergoterapeutka z centra odborné komplexní péče Demosthenes v Ústí nad Labem
Děti ergoterapii milují, protože je pro ně zábavná. Podle Kateřiny Žitňanské z centra odborné komplexní péče Demosthenes v Ústí nad Labem ji v dnešní době využívají už nejen děti s ADHD nebo poruchou autistického spektra.
Co je to ergoterapie?
Definice dětské ergoterapie zní, že jde o rehabilitační zdravotnický obor zaměřený na podporu dětí s různými omezeními. Fyzickými, psychickými nebo mentálními. Pokud dítě bojuje s jemnou motorikou, smyslovým zpracováním nebo sociálními dovednostmi, může být ergoterapie cestou ke zlepšení. V praxi přichází s prosbou o pomoc s dětmi i ti rodiče, kteří se dříve v centrech odborné péče neobjevovaly.
Na děti je toho moc
Proč? Odborníci (a nejen na ergoterapii) se shodují, že současný svět postavil nejmladší generaci tři velmi nepříjemné protivníky. Nezdravě zrychlenou dobu, mnoho impulzů a hektické, nervní, konkurenční prostředí. Dítě vnímá plynutí času úplně jinak než dospělí a funguje jako seismograf na nervozitu a stres. „Jejich reakce na všechny tyto vlivy je pak naprosto přirozená. Apatie, nebo naopak zvýšená citlivost a to buď mentální, fyzická, nebo senzorická.“ Uspěchanost a požadavky na mnoho úkonů a znalostí způsobuje, že ty „jednoduché” pak dítě nezvládá, jak si dospělí představují. Tím se ještě tlak na dítě zvyšuje a všichni se pak točí v začarovaném kruhu.
Kauza oblékání
Příkladem budiž „ergoterapeutická lahůdka“ – umění se samostatně obléct. Slovo „umění“ je namístě, protože vyžaduje celý souhrn dovedností náročných na jemnou motoriku, soustředění, pozornost i smyslové zpracování. Zdánlivě banální věci, která se od dítěte, které nastupuje do školky očekávají jako samozřejmost. S ohledem na dnešní „dobu roztěkanosti“ roste počet předškoláků, kteří si neví rady a přitom nejde o lenost rodičů, které by je k tomu nevedli. „Zrovna oblékání je komplexní záležitost u které je velmi podstatné zvládat více úkolů najednou,“ říká Kateřina Žitňanská. „Musí chápat postup. Zvyknout si na jednotlivé materiály, barvy i vůně. Dále musí být dostatečně stabilní a zvládat reagovat na povel. Navíc se většinou obléká v tempu, které mu třeba nevyhovuje, ovšem rodiče spěchají. Zkuste se zapnout, když na vás někdo huláká: „Honem, dělej, poběž, nestihnu být kvůli tobě včas v práci.“.
Nervozita nic nevylepší
V nervózní atmosféře se podle ergoterapeutky dítě logicky „zhoršuje“. Prstíky ho poslouchají mnohem hůř, než když je v klidu. Nedaří se mu bojovat s knoflíky natož zipem. Splete si nohavici s rukávem. Najednou mu zase nejde to co přece včera zvládl a to ho ještě víc rozhodí. K tomu se rodič často neubrání posuzování: „Bože, ty seš hlemýžď. Já si v tvém věku už uměla zavazovat boty sama, ty si ani nenatáhneš ponožky na správnou nohu.“. Mimochodem zrovna u oblékání je důležité, aby se dítě na činnost plně soustředilo. To poznáte podle toho, jestli se na předmět dívá. Při nacvičování oblékání je dobré začít od konce. Tedy zaměřit se na to, aby se nejprve samostatně svlékalo. Svlékání je pro dítě lehčí a snáz pochopí logiku toho, co se po něm chce.
Základní mantra ergoterapeutů proto zní: „Spěchejte pomalu!“ A nejen u oblékání.
Naše pomůcky a hračky očima ergoterapeutky
„Děti jsou přímočaře upřímné. Nepřetvařují se. Buď je hračka zaujme a nadchne nebo ne,“ říká ergoterapeutka Kateřina. Poprosili jsme ji o její zkušenosti s našimi pomůckami.
Balanční židle Tilo: v ambulanci nejoblíbenější pomůcka
Jako první zmíním její obrovskou výhodu: je nepřehlédnutelná. Zaujme děti už od dveří a láká je svojí zářivou barvou a neobvyklým tvarem k okamžitému vyzkoušení. Pro mě je velkou pomocnicí už jen tím, že boří bariéry ostychu. Děti zapomenou, že se třeba i trochu bály a hrnou se ji vyzkoušet. Když jim dám na vybranou mezi klasickou dřevěnou židlí a židlí Tilo, v devadesáti devíti procentech vítězí sezení právě na této pomůcce.
Co na ní děti milují? Líbí se jim přenášení váhy, točení a houpání, které jim umožňuje. Rády ji využívají jak u stolu, tak i spontánně ve volném prostoru. Balanční židle totiž nabízí různé možnosti, jak si ji užít. Moje ambulance je dostatečně velká na to, že už zlákala i několik rodičů, aby si na ni sedli a bavili se na ní stejně jako jejich potomci.
Hmatové domino Farma: hledání stejných povrchů se zavřenýma očima
Kromě vizuální stránky, protože hmatové domino je krásně barevné, hraje důležitou roli i na dotek příjemný materiál. Proto holčičky a kluky hledání stejných povrchů se zavřenýma očima velmi baví. Domino rozvíjí i jejich fantazii, protože si mohou vymýšlet další varianty her, které kostky nabízí.
Děti, které mají v oblibě čísla, zaujme strana s puntíky a navíc má domino ideální velikost. Mladším dětem, nebo dětem s horší jemnou motorikou se s ním příjemně manipuluje. Snáz kostky uchopí do ruky. Díky tomu i u hry déle vydrží, protože zažijí úspěch, tolik potřebný, aby se jen tak nevzdávaly.
Emoční karty Moje pocity: skvělá pomůcka při práci s dětmi s poruchou autistického spektra
Děti s poruchou autistického spektra mají vnímání emocí a jejich zrcadlení narušené. Pomůcka Moje pocity – emoční karty se v ambulanci klinické logopedie Demosthenes velmi osvědčila. Zároveň ji bohatě využíváme u dětí, které mají vývojovou dysfázii a tím pádem snížené komunikační schopnosti. Karty nám pomáhají při diagnostice a terapii i v případě, že dítě neumí své emoce popsat, ale ukáže nám je na obrázku na kartě.
Duhové kamínky: příjemná „hračka“ když s dítětem navazujeme neverbální kontakt
Svou texturou, barevností a funkcí děti zaujmou a pomohou navázat přátelskou atmosféru hrou a odklonit pozornost od nervozity při vyšetření.