Když v roce 1767 londýnský kreslíř a rytec John Spilsbury tvořil první puzzle, určitě si v tu dobu neuměl představit, jakou lavinu zájmu tím spustí. Puzzle nebyly určené ke hře – jednalo se o vzdělávací pomůcku, kdy na kouscích dřeva byla nalepená mapa a děti se tak mohly učit zeměpis zábavnou formou. Více než sto let trvalo, než se puzzle začaly vyrábět strojově. Poptávka stoupala. Puzzle ze dřeva ale byly drahé a nemohly se tak dostat ke všem nadšencům. 500 dílků v roce 1908 stálo 5 dolarů. Což byla celá desetina měsíčního příjmu průměrného Američana.
Ve 30. letech minulého století pak začala masová výroba puzzlí z kartonu a puzzle se staly tím, čím jsou dodnes – zábavou dostupnou všem, kteří o to stojí.
Přínos? Ve všech ohledech!
Puzzle ale nejsou jen zábavou pro dospělé na dlouhé zimní večery. Profesorka Nancy Maldonado během dvaceti let zkoumala dětské skládačky a jejich vztah k dětskému myšlení. Ačkoli jsou puzzle vnímány jako samozřejmost, jejich přínos je u dětí téměř ve všech oblastech myšlení:
- Rozvíjejí koordinaci ruka-oko, která je důležitá pro jemnou motoriku v předškolním věku. Děti tak zdokonalují úchop - překlopit, otočit, odstranit kousky skládačky. Učí se tak spojení mezi rukou a očima. Oči vidí puzzle, a mozek pak předpokládá, jak puzzle mají vypadat nebo jaký kus je třeba najít a umístit. Mozku, oči a ruce pak pracují společně a najdou správný kousek, který se do skládačky hodí.
- Rozvoj řeči. Jemná motorika – to je i řeč. Při práci se skládačkami získává dovednosti a zapojuje ta centra mozku, která jsou důležitá pro rozvoj řeči.
- Při skládání obrázku dítě získává zkušenosti při řešení konkrétního problému. Tyto logické úkony dítě seznamují s jednoduchými matematickými vzorci: třídění, velikost, prostorové vztahy.
- Rozvoj sociálních dovedností. Při skládání puzzlí v kolektivu se děti učí, jak jednat s ostatními a společně hledají různé techniky při řešení problému. Když dítě sleduje, jak skládá puzzle někdo jiný, pomáhá mu to objevovat nové strategie při řešení.
- Rozvoj emočních dovedností. Když dítě puzzle složí, je odměněno a je spokojené samo se sebou. Buduje si sebevědomí ve skládání těžších puzzlí, ale i sebevědomí při řešení jiných problémů.
Puzzle u dvouletých – cvičení klešťového úchopu
Zdají se vám dvouleté děti na skládačky malé? Kdepak. Pro malé děti stačí ze začátku skládačka ze dvou až tří kusů a s takovým obrázkem, který znají z běžného života. Není tak důležitý samotný cíl – složení obrázku – jako průběh skládání. Uchopení a obracení dílku, položení na správné místo. Tato aktivita podporuje tzv. klešťový úchop - držení mezi palcem a ukazováčkem. Tento úchop je důležitý pro rozvoj jemné motoriky a následně i grafomotoriky. Vhodné jsou i dřevěné puzzle, které se dítěti lépe uchopí. Můžete vyzkoušet puzzle, kde správně umístěný dílek dítě odmění odpovídajícím zvukem. Puzzle truhličky jsou zase krabice s dvanácti dvoudílnými skládačkami – jakou barvu má zvíře na obrázku? Kde žijí zvířátka? Můžete vybírat z dvojic, které už dítě zná a postupně přidávat další.
Tříletí – jasný obrázek s dominantním objektem je základ
Stejně, jako u dvouletých, se u tříletých zaměřujeme na obrázky, které jsou dítěti známé. Je lepší vybírat takové obrázky, kde je jeden dominantní objekt. Pro děti tohoto věku stačí puzzle s dvanácti dílky. Nancy Maldonado uvádí: „Základními požadavky jsou jasnost obrazu a jednoduchost. Pro dvou nebo tříleté děti je například jeden díl puzzle s celou mrkví známější a tudíž přitažlivější, než skládanka, v níž je mrkev rozdělena na tři části.“
Čtyřleťáci: Budování strategií
Tyto děti už mají mnohem lépe vyvinutou koordinaci oko-ruka: přemýšlejí nad konkrétní strategií, jak puzzle složit – sladění barvy a tvaru. Nehledají ještě konkrétní dílky skládačky, ale berou je nahodile a nad jejich uložením přemýšlí až ve chvíli, kdy dílek drží v ruce. Objevují se v tomto věku zásadní vývojové milníky – dítě začíná vidět komplexně vztahy mezi jednotlivými dílky, které mohou obrázek dokončit. Zároveň už staví na svých zkušenostech s jinými obrázky a při skládání se stává samostatným. Pro tento věk stačí puzzle o 24 dílcích. Obrázky mohou být členitější a obsahovat různé variace tvarů a barev. Vyzkoušejte puzzle v krásných krabičkách ve tvaru auta: zmrzlináře, formuli nebo třeba hasiče.
.jpg)
Pětiletí – pozor na ně, už vás porazí!
V pěti letech už se ze hry a potěšení stává soutěž a opravdová výzva! Dítě si vybírá tématicky složitější obrázky. Jejich složení je tím pravým cílem, který přináší uspokojení. Pětileté dítě už umí zvážit čas, který bude ke skládání potřeba. Čím rychleji je dokáže složit, tím lépe a tím větší je pak pocit uspokojení. Můžete koupit skládačky s více budovami, rušnými scénami. Pro děti tohoto věku už je zábavné skupinové skládání a soutěžení.
Vyzkoušejte velké puzzle s plakátem s obrázkem pirátské lodi, zeměkoule nebo hradu s princeznou.
.jpg)
Na závěr ještě několik rad: Kupujte i složitější skládačky – když budou moc těžké, mohou ještě nějaký čas počkat ve skříni - jejich čas přijde. Nekupujte holčičkám jen růžové puzzle s panenkami a klukům modré s autíčky. I holčičky si rády postaví třeba vláček nebo obrázek zeměkoule.
A nechte je, ať dělají chyby. Puzzle mají své kouzlo právě v tom, že když jeden dílek nesedí, může se hned vyzkoušet jiný. A když si na to dítě přijde samo, o to větší požitek z vítězství se pak dostaví!
Zdroje: