V naší školce, při cestě ze šatny do třídy, pozoruji obrázkové kartičky, které obrázkem a slovem popisují nějakou činnost, která souvisí s místem, kde se nachází. Je to jediná známka toho, že do třídy chodí také dítko s poruchou autistického spektra (PAS). Jak děti s PAS komunikují a jak vypadá jejich hra?
Od začátku…
„Bylo to poznat po prvním roce života, ale jelikož to bylo naše první dítě, člověk o autismu fakt informace neměl. Takže se to oficiálně začalo řešit v jeho třech letech, kdy nemluvil, nebyl schopen si o něco říct, dojít na wc, držel se stereotypů v jídle, v denním řádu. Neustále křičel, vůbec jsme si nerozuměli. Nesnesl návštěvy, cizí lidi, nedíval se do očí, nemával. Někdy vypadal, jako by neslyšel. Řešili jsme to asi 9 měsíců, než padla definitivní diagnóza,“ říká maminka dvou synů s diagnózou dětského autismu – šestiletého Erika a čtyřletého Michálka.
Porucha autistického spektra je široký pojem, který s sebou nese mnoho proměnných. Stejně, jako nenajdete dva lidi, kteří by měli stejný otisk prstu, nenajdete ani dvě osoby s PAS, které by měly naprosto totožné projevy a potíže. APLA (Asociace pomoci lidem trpících autismem) uvádí: „Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti.“
Obdobné problémy, jako je diagnóza dětského autismu, přináší Aspergerův syndrom. Je ale spojován s vysokým intelektem, výbornou mechanickou pamětí a výrazným nadáním v různých odvětvích.
Takovým dítětem je dvanáctiletý Matěj Hošek „Matěj je velkým milovníkem dopravních prostředků a vášnivým obdivovatelem všeho, co souvisí s designem. Na rozdíl od jeho vrstevníků už dnes má zcela jasno, čím chce v životě být a jde si tvrdě za svým. Věří, že jednou po Praze budou lidé jezdit v jeho modelu tramvaje nebo metra, stát v budově nádraží, které již nyní má navrhnuté ve svém počítači a oblékat šaty, pro které on sám navrhne potisk látky.“ (zdroj: Auttalk)
Komunikace? Kartičky a znaky
Drtivá většina informací, kterou dítě s PAS přijímá, je zpracovaná na základě vizuálního vjemu. Ten musí být jednoduchý a snadno čitelný. Děti s PAS vyžadují přesnou strukturu dne, s jasně danými úkoly a úkony, které budou spadat do přesného časového rámce. V životě dětí s PAS se nejvíce používá program strukturovaného učení. Pomáhá dětem zvládat chaos v čase, prostoru a událostech, takže pak nežijí v deprivaci a mohou rozvíjet své schopnosti. Ve strukturalizaci dne pomáhají komunikační kartičky VOKS. Tento typ komunikace může být ale snadno začleněný i do her. Je důležité, aby vždy obsahovat vizuální prostředky pro komunikaci během herní činnosti, připomíná dítěti, že komunikace zahrnuje ostatní lidi, a funguje jako most směrem ke složitějšímu druhu komunikace, což jsou slova.
Hrajeme si
Dětská hra je jev, skládající se z mnoha procesů v mozku, které spolu v daný moment kooperují. Děti postupně přidávají další a další myšlenkové procesy, činnosti a kreativitu. U dětí s PAS se některé tyto fáze hry úplně nerozvíjí – hraje v tom roli obtíženější motorický vývoj, problémy s komunikací, jemnou a hrubou motorikou, pochopení a vyjádření emocí. Hra je stereotypní, postrádající kreativitu. Děti často dávají přednost smyslovému vnímání hračky. Maminka Tereza uvádí: „Eriček je technik, miluje čísla a písmena. Míša v ničem nevyniká, je přesný opak. U Mišky je zázrak, když si sám něco vezme - má špatnou motoriku a má "pusinkový stimul", uklidňuje se kousáním. Takže jsme na Vánoce kupovali kousátka s kolečky, aby mohl kousat a zároveň to jeho prstíky nutilo něco dělat.“
Symbolická hra bez emocí
Největším problémem u dětí s PAS se jeví symbolická (předstíraná) hra. Ta je se začíná rozvíjet po 20. měsíci – tvoří základ rozvoje jazyka, souvisí s chápáním humoru a abstrakce. Je to tzv. hra na něco – na obchod, na maminku, na školu. Symbolická hra je základem pro vývoj schémat – co člověk dělá, co očekává v různých situacích. S tím souvisí i emoce. Děti s PAS se v rámci symbolické hry projevují mechanicky a stereotypně. Autoři knížky The Child with special needs uvádějí příběh jednoho z rodičů dítěte s autismem: „Dylanova hra byla plochá. Lidé a zvířata prošli svými kroky mechanicky a bez emocí. Probudili se, jedli jídlo, šli do školy nebo do práce, šli domů. Nikdy nebojovali a neměli strach. Neexistovaly žádné dobré nebo špatné postavy, žádní strašáci, žádné prvky fantazie, které jsou typické pro dětské hry a díky kterým děti pracují se svými pocity a testují realitu.“
Zkušenosti ze hry? Musejí být příjemné
Při hře je proto dobré nezaměřovat se na funkční využití hračky, ale klást důraz na různé smyslové a manipulativní možnosti. Toto pak stimuluje zkušenosti, kdy je hračka příjemná sama o sobě.
Materiály hraček by měly mít odlišné textury, hmotnost, tvar, barvu a zvuky, protože děti s PAS mají problémy s integrací příchozích podnětů. S takovými hračkami se různé smysly (zrak, sluch, hmat) zapojují ve stejnou dobu.
Pokud při hře spojíme senzorickou a motorickou zkušenost, lépe pak podpoříme porozumění v příčině a následku a znalosti se tak stanou soudržnější a smysluplné. Ideální hračkou mohou být například kostky Sensory blocks.
Jak komunikovat, abychom neublížili?
Lidé se často bojí dítě s PAS oslovit, protože nevědí, jak se chovat a co říkat. Obě maminky těchto dětí se shodují. Ptát se rodičů dítěte a naslouchat. Michaela Hošková, maminka Matěje, říká: „Stačí jediné, tolerance, naslouchat rodičům takového dítěte, nevstupovat do jeho prostoru a neodsuzovat předem a nedivit se, že o metru dokáže mluvit hodiny a je mu zcela jedno, jestli vás to zajímá či nikoli :-). To je vše.“ Tereza doplňuje: „Přijít, dítě pozdravit, podat ruku a dělat, že je vše v pořádku. Potom jsou kluci otevření, snaží se návštěvu kontaktovat dotykem anebo pohledem sami,“ a dodává „Někdy děti nemají svůj den a vadí jim hlasité zvuky, tak na to návštěvu upozorníme.“ Nebojte se proto, nechte se vést rodiči dítěte, kteří ho znají nejlépe.
Rozhovor s Michaelou Hoškovou – o Matějovi i její práci – si můžete přečíst v příštím článku.