„Všichni nemůžou být kreativní… Nebo ano?“
To si takhle sednete a chcete napsat něco neotřelého o kreativitě… a máte okno. Přemlouváte svůj mozek, aby začal pracovat na těch správných vlnách, a zjišťujete, že nejste schopní vykročit ze svých stereotypů a slovních obratů. Znáte to také?
Proč se věnovat kreativitě? NASA odpovídá
V roce 1976 přišla NASA s návrhem najít vysoce kreativní osoby, které by byly vhodné pro řešení problémů při vesmírných misích. Sestavila tedy výzkum, pro nějž vybrala 1600 respondentů ve věku do 5 let. Po vyplnění testu se ukázalo, že vysoce kreativních je 98 % všech dětí. Stejný test pak tyto stejné děti dostaly o pět let později, tedy ve svých deseti letech. V tu dobu už za sebou měly v průměru pět let školní docházky. Z 1600 dětí se vysokou kreativitou vyznačovalo už pouze 30 % testovaných. O dalších pět let později to bylo 12 % a ve věku 25 let číslo kleslo až na 2 %, tedy naprosto opačné procento než o dvacet let dříve. Vy, kteří tento článek čtete, se s největší pravděpodobností řadíte právě do této skupiny. Stejně jako já. Takže tohle je přesně to místo, kdy bych mohla říct, že ten článek vlastně musí být nudný, protože kreativita už holt není, co bývala. Můžeme s tím něco dělat? A co je důvodem, proč dětská kreativita postupem času tak klesá?
Jednodušší řešení není vždy to nejlepší
V psychologii se dočteme, že kreativita spadá do schopností člověka. Schopnosti jsou vlastnosti, které se během života rozvíjejí zkušeností, cvikem a vzděláním. Není to neměnná vlastnost, a jak ukázal výzkum NASA, dá se s ní pracovat oběma směry. Buď ji utlumíme, nebo rozvineme.
Velký pokles kreativity v období školní docházky je podle psychologů způsoben tím, že děti přijímají mnoho neměnných informací s neměnnou platností. Není čas a prostor pro to, aby hledaly řešení samy, byť za cenu neúspěchu.
Psycholog Robert Epstein ve svém článku Capturing creativity pojednává o tom, že se uchylujeme k jednodušším řešením, jež známe, abychom předešli zklamání z neúspěchu. Zklamání a frustrace je ale vedlejším produktem naší kreativity, která se nás snaží hnát dál. Naše řešení v různých situacích vychází ze zkušeností, jež jsme už v dané situaci zažili. Tvůrčí proces je omezený našimi vzorci chování. Je dobré dávat dětem otevřené úkoly – ne takové, které mají jedno správné řešení, ale kde žádné řešení není špatné. Na jednu stranu je ve společnosti obrovská poptávka po kreativitě, na straně druhé učíme děti pouze znát a ne tvořit. Přitom kreativita je rozšiřováním toho, co už známe.
Budeme vás na tomto blogu provázet světem kreativity. Budeme se společně snažit rozvíjet nejen děti, ale pracovat i na sobě a své kreativitě. My, rodiče, jsme těmi, kdo dává svým dětem nové impulzy a pomáhá jim podporovat jejich kreativitu. Naučme svoje děti, aby měly z tvůrčích procesů radost a pomocí hry objevovaly nová řešení a možnosti. Připraveni? My ano!